Žít svůj život znamená slyšet sebe sama v bouři očekávání, která na nás klade okolí. V posledních letech jsem si uvědomila, že moje cesta je přesně tou správnou kombinací plánování a odevzdání se spontánnosti ve chvílích, kdy ztrácím kontrolu.
Dřív jsem počítala úspěchy, srovnávala své cesty, honila se za štěstím – ale teď to beru jinak. Počítám, kolikrát jsem naslouchala sama sobě, kolikrát jsem si odpustila a kolikrát jsem řekla ne věcem, při kterých jsem ztrácela kus svého já. Učím se být tady. Ne dokonalá, ale přítomná. Už nejde o honbu za dokonalostí, ale o pocit.
